Zubní implantát

Dentální implantáty nepatří mezi výkřiky poslední doby, používají se úspěšně už několik desetiletí. V našich podmínkách začal jejich boom až v posledních patnácti letech.

Co je to dentální implantát a kdy se používá? Dnes nejvíce používaný dentální implantát má válcový tvar, obvykle se závitem. Je zhotoven z titanu a jeho povrch je různě upravován, každý výrobce má svůj postup. Účelem implantátu je náhrada chybějícího zubu, a to co nejpřirozenějším způsobem.

Zub může chybět z několika příčin. Zub se například vůbec nezaložil – tedy nám chybí odjakživa. Nejčastěji se jedná o postranní řezák (dvojka) anebo zub třenový (čtyřka anebo pětka v zubařské terminologii). Dále můžeme o zub přijít úrazem – hlavně o přední zuby v horní čelisti, anebo nás o zub připraví zubní kaz a komplikace s ním spojené. Když je zub natolik poškozený zubním kazem, že jej nelze zachránit, musí se vytrhnout a vzniklá mezera je jednou s možností uplatnění dentálního implantátu. Další možnost ztráty zubu je při poškození okolních tkání při tzv. parodontitidě, zde je možnost použití implantátu velmi obtížná.

Jednou z možností uplatnění dentálního implantátu je ztráta jednoho zubu. Pokud jej budeme chtít nahradit tradičním způsobem, musí se obrousit okolní zuby a na ně upevnit můstek, který přemostí mezeru po chybějícím zubu. Nevýhody jsou nabíledni – musí se obrousit zuby, které jsou obvykle zdravé, a můstek na předních horních zubech se nemusí vždy esteticky úplně podařit. Při použití implantátu se při malém chirurgickém zákroku v místním znecitlivění (tedy bezbolestně) vloží implantát, který se ponechá po určitou dobu vhojit. Poté, co je pevně spojený s okolní kostí, je na něj zhotovena korunka. Tento proces trvá podle místa implantace 2-6 měsíců. Pevné spojení s kostí je důležité – tento proces nazvaný oseointegrace je principem celé implantologie.

Další uplatnění implantátu je při tzv. zkráceném zubním oblouku – to znamená, že chybí zadní zuby, takže vlastně není na co zhotovit můstek. Obvykle se to řeší snímacími protézami. Při použití jednoho nebo několika implantátů je to řešitelné pevnou náhradou – korunkami anebo můstkem. Implantáty mají své uplatnění i při úplně bezzubé čelisti – i zde lze dokonce zhotoven pevný můstek, upevněný na 3-8 implantátech. Výhody proti celkové snímací protéze není třeba příliš vysvětlovat.

Implantát není vhodný pro každého pacienta, jsou některá omezení dané celkovým zdravotním stavem, kouřením a zejména hygienou. Věk sám o sobě není žádnou překážkou k použití implantátů. Zásadním problémem je špatná ústní hygiena. Implantát, i když je dokonale vhojený, je stálé cizí těleso, a vyžaduje nezměrně více péče než vlastní zuby. Pokud někdo ale nezvládá dokonalou péči o vlastní chrup, a není ochoten se to ani naučit, je pro použití implantátů nezpůsobilý.

Častá je otázka, jaká je pravděpodobnost úspěšnosti léčby. Velmi záleží, v jakém časovém intervalu ji sledujeme. Udává se, že po deseti letech po vložení implantátu je správně vhojených a funkčních více než 90 procent implantátu. Úspěšnost po pěti letech převyšuje 95 procent.

Zdravotní pojišťovny vlastní implantát nehradí, přispívají však na výkony, jako je anestézie, rentgeny anebo protetické práce. Finanční náročnost ve různá podle použitého systému i pracoviště, cena jednoho implantátu s metalokeramickou korunkou se pohybuje mezi 15.000 - 50.000 korunami, při ošetření bezzubé čelisti implantáty s pevným můstkem částky výrazně převyšují 100.000 korun. Náhrada jednoho zubu implantátem v porovnání s tradičním můstkem je 2-3x dražší, ale svými přednostmi (zejména ušetřením okolních zubů) jej mnohonásobně převýší.

Archív